135/200

CZ:

Snaha dosáhnout čísla 200 se pomaličku posouvá dopředu. Každý den se snažím zuby nehty vyhradit si čas na kreslení. Z důvodu, který si ale musím často připomínat – dávat každý den prostor milovaným dovednostem, aby se mohly posouvat a nezůstalo u snů.

ENG:

I am trying to reach number 200 in my extended #the100dayproject. Going very slowly but didn’t stop. Every day I am trying to have a little time just to draw. Because I really want to move my skills into a next level.

Často mě udolává, že jsem nespokojena s výsledkem. Bývám si tím nejhorším soudcem a umím se zahnat do kouta, ze kterého nevidím jedinou smysluplnou cestu ven. Někdy mám hlavu plnou inspirace a mám potřebu si vyzkoušet nové věci, které se možná ve mě uchytí a možná mě i posunou. V takovém případě jsem frustrovaná z 90% případů, které nevypadají jako výsledek, který jsem zamýšlela.

A TEĎ?

Teď zrovna nevím, jestli mi něco dává smysl. I nad smyslupností cíle začínám pochybovat. Jediné, co v tomto okamžiku zůstalo, je ZVYK… sednout si každý den na chvíli jen sama s tužkou nebo inkoustem. Teď se zrovna nedívám do dálky, nevidím kam směřuju, vlastně se mi to ztratilo z hledáčku. Teď zrovna jsem se ocitla ve chvíli, tak jako už 134krát předtím, kdy jsem si dovolila jen tak si kreslit.

Potřebuji teď jen tak být a dělat věci ze žádného důvodu.

2015-10-05_0001


ENG:

I am trying to reach number 200 in my extended #the100dayproject. Going very slowly but didn’t stop. Every day I am trying to have a little time just to draw. Because I really want to move my skills into a next level.

I am often drowned in results that have nothing to do with results I picture.

And NOW?

Currently, I am not even sure if anything of that’s got at least a bit sense. I feel like I lost THE thing on the horizon I followed. I just allow myself to draw, as 134 times before. The only thing I know is that moment became a beloved habit of mine.

Now I simply need to exist and do things because of no reason.

 

2015-10-05_0006

 

1 Comment

  • Fantastic learning experience.
    Your muscle-memory is set in and you can never turn back now. Nor should you!
    Your growth is apparent to the viewer (ME). I applaud your bravery!!!!!!!!

your note // tvůj komentář